PO ŽNÍCH

František Cajthaml-Liberté

Na čerstvém strništi přecházím. Babičky sbírají klasy, zajíček ubíhá do řepy, z dálky zní koroptví hlasy. Venkova dítě jsem. Ach, dávno v městě mi pobledlo všecko! Však dnes se zdá mi, že opět jsem veselé vesnické děcko: Bosý a osmahlý školáček na pastvu ženu houf husí, rozdmychám za větrem ohníček – brambory nechť se v něm dusí! Když slunko zapadne za hory, klekání hlaholí šerem, tu do vsi husím se pochodem se zpěvem radostným berem. Na prahu matka nás přivítá – večeře na stole čeká... Mé dětství, kam tě, kam zanesla ta času divoká řeka?

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

59. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na strništi. (Jaroslav Vrchlický)
  2. XV. Podzimní lístek. (Josef Svatopluk Machar)
  3. jako ta zeleň (Stanislav Kostka Neumann)
  4. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)
  5. VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii, (František Leubner)
  6. RATIMOV (Josef František Karas)
  7. Stesk. (Viktor Dyk)
  8. ELEGIE (Jan Opolský)
  9. BALADA NIKOMU (Božena Benešová)
  10. Čarovný západ. (Alois Škampa)