PO ŽNÍCH

František Cajthaml-Liberté

PO ŽNÍCH
Na čerstvém strništi přecházím. Babičky sbírají klasy, zajíček ubíhá do řepy, z dálky zní koroptví hlasy. 40 Venkova dítě jsem. Ach, dávno v městě mi pobledlo všecko! Však dnes se zdá mi, že opět jsem veselé vesnické děcko: Bosý a osmahlý školáček na pastvu ženu houf husí, rozdmychám za větrem ohníček – brambory nechť se v něm dusí! Když slunko zapadne za hory, klekání hlaholí šerem, tu do vsi husím se pochodem se zpěvem radostným berem. Na prahu matka nás přivítá – večeře na stole čeká... Mé dětství, kam tě, kam zanesla ta času divoká řeka?