OHAVNOST SPUŠTĚNÍ

OHAVNOST SPUŠTĚNÍ
Fara a kostelík s hřbitovem, kol polí zádušních lány. Pan farář přišel se potěšit a na žně spřádá už plány. Parný den byl. Farské osení ku žatvě radostně zrálo. Praskaly klasy a plno chrp pod nimi skromně se smálo. 41 „Ta mládež dnes je tak zkažená, až je to člověku líto,“ tak hloubal pan farář, shlížeje blíž cesty zválené žito. Z večera na mezích párků dost – kostel však prázdný i v svátek. Štěstí, že alespoň babičky strach mají z pekelných vrátek. Zválené žito i pšenice, se stromů odrány třešně! Zbrunatněl pan farář – škodu svou jal se dál prohlížet spěšně. Ba, k nebi cestička klikatá a k tomu plničká hloží... Těšte se, farníci, v neděli co farář v srdce vám vloží: „To vše je vinna ta nevěra, to kleté učení rudé. Do pekel horoucích přijde ten, kdo v žitě se válet bude!“