NA POUŠTI

František Cajthaml-Liberté

NA POUŠTI
Na poušti pramen živný prýští a cestu k němu vichr tříští. V závějích písku kosti bílé zříš z karavany zabloudilé. Nad mořem tím, jež bez pobřeží, spadává slunce a se šeří. A nežli červánek tu shoříshoří, zas karavany z mlh se nořilnořil. Soumaři i lid zvolna kráčí, staví hned se, hned směr zatáčí. Pekelný žár všem těla suší, otázka strašná všem zní v duši, bolest všem sedí v tváři bledé: zda cesta k prameni jen vede. 14