ÚSTECKÝ PŘÍSTAV

ÚSTECKÝ PŘÍSTAV
Červnový den. Šeď krajiny se táhne v šeď oblaků. A Labe hučí v shon a křik pod křižovatkou vlaků. Za Ústím přístav. Lodí sta v něm hltá uhlí hory, pak do Sas plují. Za nimi z šumavských lesů vory. Osmahlí muži v halenách se hemží dál v tom uhlí, i ženy, dívky kostnaté. Jich šat – pot v špíně ztuhlý. Na levém břehu silnice přes Krásné Březno běží, rachotí na ní povozy a vrstva prachu leží. A hlouček dětí na žhavých kamenech sobě hraje, v jich prsou útlých i v duši choroba vleklá zraje. – Hučelo Labe, hučelo a křižovaly vlaky, kraj celý byl jak velký stroj pod šedými oblaky. 15