U SOPKY

František Cajthaml-Liberté

U SOPKY
Od rána mrtvo, dusno. Ni větřík nezavanul, strom i květ svadlý. Z oblak krvavý oheň planul, sloup dýmu stoupal hustý ze kráteru do výše – však sopka hrozná stála v svém probuzení tiše. A k večeru shluk mraků kraj celý pokryl stínem a smutek prolnul tvorstvo: „My zhynem, zhynem!“ A když noc černá, dlouhá se líně odplížila, bez změny vše; jen šedá obloha se snížila a pod zemí k poledni hrom temně zaburácel až hory se zachvěly a mnohý dům se skácel. Plakala matka s dcerou, bled otec byl se synem a oči všech pravily: „My zhynem, zhynem!“ 7