POTOPA

POTOPA
Dlouho, ach dlouho sucha jsme měli, pozemské páry do oblak spěly, jak hradby mlhy kolem se tměly a zhoustly, že víc nepřijmou kouř: ó, bude, bude veliká bouř! Vodička spadne, kalená bude, na horách spláchne kamení rudé, odnese prsť i osení chudé, a kde stál mnohý nádherný dům, zanechá sotva bahno a rum. Vizte jen! Obzor do tmy se halí, bije hrom, vody od hor se valí, řekou je každý potůček malý a cestu klestí přes pole, les, hučí a nese zhoubu a děs! 18 Ó lidé! Třeba na stromy lezte, stáda a zlato v úkryty neste, prchejte do hor – ale to vězte: povodeň i tam vystoupí v ráz, jako koťata utopí vás. Vrátí se, vrátí biblické divy: ať kdo je hříšník neb spravedlivý, z té velké vody nevyjde živý koráb-li zavčas nebude mít. – Tak věštil slepý mládenec Vít.