FABRIKANT SKRAD

FABRIKANT SKRAD
Chudý lid strádá v pohorském kraji, za stavem dře se, sotva se nají – tož náhle stál tu dům jako hrad. 34 Vysoký komín týčí se k nebi, oh, ví, co lidu zde je potřebí, dobré má srdce fabrikant Skrad! Jinak to ihned chodilo kolem, lépe se žilo za chudým stolem, farář křtil víc – má výdělek rád. U muzik plály do rána svíce, mládencům, pannám sežloutly líce, popouštěl vestu fabrikant Skrad. A kdo sem přišel za málo rokůroků, hrozně se divil při každém krokukroku, z továrny když zřel davy se brát. Pod krásnou vilou, kde rostla tráva, někdy lid vděčně provolal: „Sláva!“ – tak to rád míval fabrikant Skrad. Však jednou divné koření zkvetlo, pořádek nový důkladně spletlo, prokletá chvíle na tisíckrát! Utichly na ráz v továrně stroje, hučely davy jako včel roje, až vztekem umřel fabrikant Skrad. Plakala hořce ctihodná vdova – však brzy stroje letěly znova, olovo s prachem lid musil žrát... Pan farář pak o spuštění hřímal a peklo volal na rudý příval, kterým se zalknul fabrikant Skrad. 35 Na stráni v hrobce se zlatou bání spravedliv čeká na z mrtvých vstání – do vetchých nechtěl hřbitovních vrat. Z fabriky ohlas letí sem hluku, rab jde kol, zvedá zaťatou ruku – však tiše dřímá fabrikant Skrad.