VEČERNÍ

VEČERNÍ
Táhl soumrak od západu na den slunný v prostřed máje, z teplických když sadů výšin rozhlížel jsem se do kraje. Krušné Hory v mlžném rouchu, z nížin šedý dým se valil ze sta hutí, ze sta šachet – vesnice a města halil. Páry a kol hovor věčný zněl mi k uchu slabým echem, v lípách včelky bzučely si a sad voněl jarním dechem. A kos i drozd by mne skoro naladili k smíru, klidu, kdyby ostré hlasy píšťal nemluvily o tom lidu, jenž tam, kde kouř v sloupy roste, duši ničí a krev cedí... – Spadlo slunce už za Hory, Sever už je v tmě a šedi... 6