Battista Gallo ztratil ženu svoji(J5f)
již sotva před měsícem u oltáře(J5f)
vzal z ruky kněze Zoufaje si myslil(J5f)
jak zachoval by pamět její světu(J5f)
Měl palác na Canalu deset lodí(J5f)
jež mezi Levantou a Venezií(J5f)
šly neustále po zelených vodách(J5f)
měl jméno jež se se ctí vyslovuje(J5f)
jak na Rialto tak i v dálných zemích(J5f)
měl vše a nic když odešla mu ona(J5f)
ta bílá Catarina Zašel k mistrům(J5f)
jmen slavných ptal se o radu a návrh(J5f)
a vrátiv v pustý sál se domu svého(J5f)
dal hlavu do dlaní a myslil o tom(J5f)
I našel žádný z předních mistrů štětce(J5f)
že nemůže tu krásu oživiti(J5f)
když ona v chrámě pod kamenem leží(J5f)
Že dlátem chtíti vtesat do mramoru(J5f)
ty tahy její mramor kdesi stojí(J5f)
v paláce síni světu skryt i lidem(J5f)
a mluvit přestane když zhasnou oči(J5f)
jež Catarinu živou vídávaly(J5f)
Že moudro není dát si napsat ódu(J5f)
či elegii perem nejslavnějším(J5f)
neb dokázáno že i také verše(J5f)
nezřídka cenu velmi záhy ztratí(J5f)
A potom ovšem malba mramor verše(J5f)
jen k několika lidem mluvit mohou(J5f)
a kupec toužil slávu krásu její(J5f)
a velké hoře svoje ohlásiti(J5f)
i nobilům i městům v Italii(J5f)
i přátelům svým ve zámořských krajích(J5f)
A proto zašel v posled k rytci mincí(J5f)
neb mince přetrvá vše dojde všudy(J5f)
a mluví ke všem Vyryl mistr jemu(J5f)
podobu Catariny pro líc mince(J5f)
s nádherným vlasem obnaženým ňadrem(J5f)
do věnce svil pak kolem moudrý nápis(J5f)
Tou byla jsem Chceš nyní znát mě Obrať(J5f)
Na straně rubu vyryl lidskou kostru(J5f)
jež zamyšlena stojí opírajíc(J5f)
se o sloup přepůlený v ruce drží(J5f)
pískové hodiny a tento nápis(J5f)
do kruhu vsadil kolem truchlé sceny(J5f)
Taková nyní nejkrásnější kdysi(J5f)
A tak jich sta dal razit kupec Gallo(J5f)
a nobilům je dával na památku(J5f)
a posílal je po italských městech(J5f)
všem signoriím vévodům i pánům(J5f)
a přátelům všem do zámořských krajů(J5f)
kdož ve spojení obchodním s ním byli(J5f)
A když pak hlasy pochval slýchal všude(J5f)
a lichotivé listy z dáli dostal(J5f)
tu hoře pomíjelo zbyl jen smutek(J5f)
a mince byla pýchou smutku toho(J5f)