Můj domov.

František Cajthaml-Liberté

Na polích plno je kamení – kamení a tvrdé hrudy, pro černý chléb se pot pramení a člověk je věčně chudý. Odvál mne ostrý vír v širý svět, a přivál za dvacet roků, na skráni vypučel bílý květ a oheň vyhasl v oku. Byl podzim. Domov můj opuštěn, v ráz teplo ze srdce mizí. Já zdál se být jako v poli peň, tak osamělý a cizí...

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

274. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mráz. (Xaver Dvořák)
  2. VĚČNÝ ČERVEN (Arnošt Procházka)
  3. Bílý bez. (Jaroslav Vrchlický)
  4. V KOUT PUSTÝ... (Karel Babánek)
  5. Vzpomínky z jihu. (Antonín Klášterský)
  6. Na Řipu. (Karel Babánek)
  7. V zeleni. (Josef Kuchař)
  8. SKÁLY ZASNĚŽENÉ. (Irma Geisslová)
  9. KDYŽ KVETE ČERNÝ BEZ... (Ferdinand Tomek)
  10. Smutek. (Adolf Brabec)