Můj domov.

František Cajthaml-Liberté

Můj domov.
Na polích plno je kamení – kamení a tvrdé hrudy, pro černý chléb se pot pramení a člověk je věčně chudý. Odvál mne ostrý vír v širý svět, a přivál za dvacet roků, na skráni vypučel bílý květ a oheň vyhasl v okuoku. Byl podzim. Domov můj opuštěn, v ráz teplo ze srdce mizí. Já zdál se být jako v poli peň, tak osamělý a cizí... 39