Cizí muž.

František Cajthaml-Liberté

Cizí muž.
Ondy lid pouť jakous hlučným rykem slavil, když muž cizí náhle vstal a zvučně pravil: „Díval jsem se na zem z ptačí perspektivy, a tak jsem uhlídal nesmyslné divy. Po zemi chodili zvířata i lidi – všichni mezi sebou vzájemné se šidí. Zvíře přímo šidí, člověk béře masku, z kabátu tě svléká, v oči lže ti lásku. Jeden prázdnou hlavu pod nebesy mívá, druhý chvalozpěvy lživé o ní zpívá. Třetí přecpán se na loži líně válí, čtvrtý dře se a hlad útroby mu pálí. Skorem všichni myslí, že tak musí býti, že pro jedny bodlák a pro druhé kvítí. Ó, vy šelmy, plémě oslovské i dračí, lék pro vás jen vězí v dobrém karabáči! Jedněm dal by pružnost, druhým vztýčil hlavy a tak řád by nastal rozumný a zdravý!“ To řka, muž ten zmizel jako přišel. – Dav za chvíli křepčil, jak by jej neslyšel... 38