Žebrák.

František Cajthaml-Liberté

Žebrák.
Tam vetchý stařec shrbený o berli bídně kráčí, od domu k domu cestu zlou slzami svými smáčí. Již síla z ramen vyssáta, tvář svraskla v dílen kouři, vlas zbělel a duch zlomen byl v divé životní bouři. Ruka, jež vládla kladivem, se k prosbě němé spíná o drobty, spadlé se stolu, kde hýří chasa líná. Půl věku přešlo starce skráň vždy skloněnou nad prací: za mládí, síly ztracené svět mošnou mu odplácí.