Sen jeptišky.

František Cajthaml-Liberté

Sen jeptišky.
Mladičká jeptiška v klášteře modlí se v skroušené důvěře. Modlí se a potom rozjímá a zrakem chrám celý objímá. Na kůru nábožně sbor zpívá – na ní se andílek usmívá. Vznáší se nad ní tam ve výši, jeptiška sbor zpívat neslyší. Pevně na andílka pohlíží, vidí, že roste, k ní se blíží. Žár sálá z jeho žil modravých a zdá se sladkým být jako hřích. Něžně se nad ní teď naklání – jeptiška v ničem mu nebrání. Na tváři šimrá ji černý vlas, v uších jí zní jeho sladký hlas: „O dívko, poruč, a já tebe odnesu na křídlech do nebe!“ Jeptiška nutit se nedala, žhavě hned anděla objala... Umlknul zpěv, družky již jdou ven – jeptišce další je přerván sen. Daleko nebeské jsou dvéře..dvéře... Jeptiška trápí se v klášteře. 37