Fabrička.

František Cajthaml-Liberté

Fabrička.
Každý den z rána v zrychleném kroku ulicí šerou jde dívčí zjev, zlomené poupě, osmnáct roků – v továrnu volá píšťaly zpěv. Znavená víčka, ubledlá líčka, olejem strojů prosáklý šat, v rozmaru pána bezcenná hříčka – v duši i v těle bolestný hlad. Veliké sály v divokém ryku, víření strojů jak ďáblů roj: moloch je lačný, vše shltne v mžiku, životy, zlato i krve znoj. 8 Slunéčko svítí a rdí se kvítí, motýlů v polích laškuje let; v továrním sále chce moloch píti – zlomené poupě, osmnáct let!