Matička práce.

František Cajthaml-Liberté

Matička práce.
Když člověk hrubý v barbarství noci tápal a klesal již, vida se řítit blíž zlých šelem zuby. Ty‘s šla k pomoci jak světlá víla, skaliskem, strání vedlas‘s,vedla’s, chránila jej bez ustání. Nad jeho krokem, nad jeho dechem bděla jsi v starosti mateřským okem; a potom spěchem jsi jinam spěla, kde lidu v žalosti se duše chvěla. Lid vzýval boha, vzýval i modly, když ostny děsu až v krev jej bodly. Však zpíval v plesu, kam rychlá Tvoje přes bahna zdroje vkročila noha. A tak po staletí jsi jeho matkou, jemu jak dítěti dáš mannu sladkou. Bez Tvojí ruky zpustla by země, dozněly zvuky, zhynulo sémě. Všechno co pučí, všechno co jásá, Tebou se učí, 42 Tvou píli hlásá. Vyrábíš nádheru, hostiny strojíš a jako žebračka v koutečku stojíš. My na skráň bílou věnec Ti vijem a na tvář milou polibky sijem a tiskneme Ti ty ruce tvrdé, ve Tvém objetí jsme děti hrdé. A nehleď více před sebe plaše, nás na tisíce ku Tvojí ochraně chápe se již zbraně, Matičko naše!