Vítězná jízda.

Vítězná jízda.
Ve zlatém povoze jel Mamon v svět, mocný král bezmezné říše, plášť samý drahokam – jak pestrý květ, tvář tvrdou měl v chladné pýše. Tisíce rabů kol v chomoutech jest, z vší síly vůz táhnou, tlačí, šťastni a vděčni za velikou čest, shlédnout-li na ně Pán ráčí. Je těžký vůz a je těžký i král – až mnohý klesne rab bědný. V prach smáčknou kola jej a jedou dál i průvod ten nepřehledný. Daleká cesta a ubývá sil: v králi se náhle vztek vzpění, že mu ta čeládka pokazí cíl a možná nadobro zlení! Vztýčiv se na voze, uchopil bič, do hřbetů otrockých tříská – a zlatý vůz letí zas jako míč; zrak rabů němě si stýská. Pojednou bezedné propasti chřtán, lačně se u cesty šklebí: svoboda kyne, když spadne tam Pán... Však temno v otrocké lebi! Raději padají pod zlatý vůz, který je jak červy drtí – ani se netážou, proč tolik hrůz, proč tolik hanebných smrtí. 9 Bez jména zapadnou v silnlčnísilniční prach jak stéblo bezcenné slámy, marně své vydechnou poslední „ach“ – a kam šli, nevědí sami...