Šachta.

František Cajthaml-Liberté

Šachta.
Černá a hladová nestvůra v samotě v údolí stojí, z tlamy jí při vzteklém supění jiskry se ohnivé rojí. Ze všech stran míří k ní pěšinky, chodcové stále se mění – pěšinky krátké – přec daleké: často z nich návratu není. Černá a hladová nestvůra, jako mor dech její letí, vdovy kol ní lomí rukama a pláčou vyhublé dětí. 33