Humanita.

František Cajthaml-Liberté

Humanita.
Ach, dětičky mrznoucí, zedrané, vy ubledlé dětičky české, jimž tatíčky do šachet pohřbili – i vám přijdou chviličky hezké! Tam v matičce Praze vás milují. – Když Karneval k vládě se vrací, hned slečinky k vůli vám plesají a pracují výbory zvací. Tak nad vámi, haluzí národa, vždy drží svou ochrannou ruku: zas na bále zašustí hedvábí při veselém čtverylky zvuku. To národ vám na zdraví tancuje. – Proč křivíte rty ještě k pláči? Spíš radujte se, kvítka mrznoucí, vy hladoví malí košiláči! Když panstvo tak tančí a hoduje, též na lidi vzpomíná chudé. – Ach, těšte se, dětičky ubledlé, pro vás kostí trochu též bude!