Havíři.

František Cajthaml-Liberté

Havíři.
Tolik se nás hemží v černém mraveništi, tolik slzí, potu, krve do něj prýští! Tolik ran kladivem, až se ruka třásla, tolikrát nám v hrůze matná lampa shasla! Tolik šťávy již se vysušilo z těla, tolik vrásek již se vrylo v bledá čela! Tolik hlav se tupě k vpadlým prsům chýlí, tolik ztratili jsme v cizí službě síly, že nesmíme slyšet štkání děcka, matky, když jsme na podzemní denně hnáni jatky. Tolik je nás ve tmě u pat Rudohoří – když sem jiskra vletí, shasne v bídy moři...