Na polích knížecích.

František Cajthaml-Liberté

Na polích knížecích.
Na polích knížecích čilý je ruch, dělníci klidí, co nadělil bůh. Urodný, bohatý letošní rok – zlatý to poteče z špýcharů tok! Celý ten širý kraj, tisíce mil, otroky knížete vzděláván byl. Nesčetných davů těch pil krev a pot, celý rok svědkem byl jich žalů, psot. Na polích knížecích čilý je ruch, dělníci klidí, co nadělil bůh. Ve městě sídelním je kníže pán, nevidí, jak lid je hladov a zdrán. Baletky, koně, psy pěstuje jen a zlatem tvoří si i z noci den. Propíjí, prohrává lidu krev, pot, aniž by svědomí hryzl jej hrot. Na polích knížecích čilý je ruch, dělníci klidí, co nadělil bůh. Kol uší drábů jim tancuje hůl – po práci usednou za prázdný stůl. Dětinsky těší se na onen svět, prosí, by bůh skončil dny jejich běd. 21 I dál chtí skláněti otrocky leb, když aspoň dosyta budou mít chléb. Na polích knížecích čilý je ruch – modlitby chuďasů neslyší bůh...