Dítě z ulice.

František Cajthaml-Liberté

Dítě z ulice.
V odlehlém koutku, v ulici, v třesoucí ruce čepici, o dárek tiše prosí. Pán kol jde... na něj nevzhlédne, jde jiný... hoch zas dlaň zvedne a slzou oko rosí. Když zima v bílé suknici svým rouchem halí ulici a meluzina křičí – hlad ven jej přece vyhání a chuďas marně se brání: mráz oběh krve ničí. Tak stává denně v ulici a často spává v strážnici, na pryčně hořce pláče, A v bouřném města přívalu, zapadá dále do kalu hnízda zbavené ptáče...