Kojná.

František Cajthaml-Liberté

Kojná.
Dnes v parku kojná sedělaseděla, když slunce jarní plálo, u prsu dítě buclaté jí chtivě mléko ssálo. A kojná k zemi hleděla, vždy níže hlavu kladla, až v písek horký pojednou jí slza s tváře spadla. Snad na své dítě myslila, jež choré bez ní hyne, co zatím ona v náručí měšťáka dítě vine? Snad ví, až vzroste dítě to, jež mléko teď z ní pije, že i jejímu dítěti dá chomout kolem šíje? Snad ještě jíné starosti tu chudou matku kruší – mně na dvé dětí těch osud myšlenka šlehla duší. 25