Večerní dumka.

František Cajthaml-Liberté

Večerní dumka.
Za hory ve zlaté záplavě se líně slunko kloní, na pláni cvrčkové trilkují, mateřídouška voní. Pojď milá, půjdeme do polí po dlouhých opět časech, na mezi usednem do trávy ukryti v žitných klasech. Víš, kde jsme poprvé seděli tam před desíti lety. Třešně se rděly i vlčí mák a modraly chrp květy. Nám horká krev v žilách kypěla mladosti šťastným májem, nám život zdál se být krásnou hrou a celičký svět rájem. Pojď milá, usednem do trávy – ach, jak v tom vedru svadla! Jak tváře naše tam v továrně a chorá prsa vpadlá. Za lesy slunéčko ve zlatě shasíná jako svíce. Až jitrem vzplane, vše vzkřísí zas – nám nevrátí nic více. 18