Píseň oráčů

František Cajthaml-Liberté

Píseň oráčů
Východní červánek políbil kraj, v zpěvu se probouzí pole i háj. Sotva nás přemohl kratičký sen, ku práci volá zas dnes parný den. K setí a orání přišel už čas, potem li zaléván, uzraje klas: dřív ruka zmozolí, skloní se leb, než země matička dá za mzdu chléb... Orali otcové ten cizí lán, k práci je poháněl biřicem pán – i my zas ořeme z jitra až v noc, otroctví jalo nás také v svou moc. Do ztvrdlé ornice boří se pluh, skřivánčí píseň nám zalétá v sluch, pěvce však neshlédne zkalený zrak – člověk zná porobu a volnost pták. 12 Slunko tam za hory spadává níž, klekání hlaholí z kapličky již, v krůpějích na čele setřeme pot, spánek nás vyprostí na chvíli z psot. Zítra dál budeme kypřiti lán – však sklízet nebude vždy jenom pán! Zasejem, zaořem – budem-li chtít, obilí pro sebe budeme žít...