Uhelná pánev.

František Cajthaml-Liberté

Uhelná pánev.
Vidím pláň rozlehlou nořit se v dým – v dálce modravé hory. Slunce vše celuje polibkem mdlým a píšťal smutné zní chóry. Kolik tu komínů zřím černých stát, tolik je pod nimi hrobů, kde dříme, kdo v poli bitevním pad z armády bezjmenných robů. Však časem zdá se, že tajemný hlas slabě se ozývá zdola. Snad mrtvých dav v hrobě procitl zas a Pomstu k pomoci volá? 23