LXXII. A VĚŘIT, DOUFAT?

Josef Svatopluk Machar

A věřit, doufat? Po dnech skepse mrazné já věřit začal duší nadšenou v hrst lidí, v jejich karaktery rázné a dostal záhy za vyučenou, teď vzpomínám a říkám si: Ty blázne – a za vírou se dívám ztracenou, bilanci dělám, položky své sčítám – zásady, lidé, karaktery ty tam! Výsledek všeho: veliká je nicka. Den života se chýlí k večeru, teď melodie dozní harmonická v tom velkolepém, hlučném závěru: Nic – to je všecko, k čemu duše lidská dochází u nás. Nic – to v ofěru mi podal život na konci své dráhy. Nic – výsledek mé práce, vůle, snahy! Oh, kéž bych mohl v jednom okamihu vyhladit stopu cesty ujeté, bojovné prosy, každou veršů knihu a zvláště vzkřiky víry velké té! Jak hloupý skřivan, když přiletí z jihu já sypal je na lány zakleté – jenže ten skřivan, ten se neomýlí, když jaro hlásí, přijde ono v chvíli! Proč tedy píši? A proč tohle právě? Snad přec kus malý víry ješitné zbyl ve mně. Sto let uplyne tak hravě a otázka se třeba zakmitne v té oné potom mudrující hlavě: což nebylo v té době bezcitné v té maškarádě hlupců, darebáků jednoho aspoň vidoucího zraku? Pro příští vydám svědectví to tedy: My s pojmy cti jen mumraj tropili, my pravdě naplivali v jasné hledy, a spravedlnost na kříž přibili, my slavný odkaz otců naposledy s cynicky vážnou tváří probili, na hrobech jejich tančili jsme v páru, k jich pomníkům šli místo k pissoiru. A to je vše, co bude jednou zníti těm příštím ze dnů našich zámezí... A věř mi, že jsem toužil tu moc míti, bych spravedlivou uspal Nemesi, neb jistě vím, že bude jednou mstíti na soudě zlém a přísném bez mezí kaz duší, tvrdost srdcí, hříchů míru i sklamanou mou naději a víru.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

310. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PO LÉTECH. (Bohdan Kaminský)
  2. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Naděje. (Antonín Klášterský)
  4. Duma. (Josef Svatopluk Machar)
  5. MATCE. (Adolf Brabec)
  6. Práce poslední. (Adolf Heyduk)
  7. Život. (Josef Václav Sládek)
  8. Po krisi. (Bohuslav Květ)
  9. ŠTĚSTÍ. (Antonín Klášterský)
  10. XXVI. Mně zdálo se, žes umřela; (Vítězslav Hálek)