Vlnami zelenými omývané město,
nádherný Korinth, opustila Laïs,
ta sladká Laïs s medovými zraky
všemocné Afrodity služebnice.
Odešla neviděna, když srp Artemidin
na nebi lesk se; opustila dům svůj,
nádoby zlaté, klenoty i masti
i drahá roucha i své otrokyně;
jinochy kadeřavé, muže v květu síly
i starce s bohatými zkušenostmi,
jež ze všech krajin Řecka na práh její
palčivou touhou hnala Afrodita;
i zlatem kupců perských, Egypťanů mastmi
i drahokamy plavců-Asiatů
zhrdnuvši Laïs, všechny opustila,
a prázdné našli vonné lůžko její.
Tvou službu opustila, Afrodito luzná,
neb Eros lstně se zmocnil její duše
a vzbudiv žhavé touhy dosud spící
spřah k nohoum je, a nohy spěly v dálku.
Za Hippolochem, mužem kadeřavým spěly,
Thessalem, který přišel jedné noci
a dívaje se v medné oči její
hladil jí vlasy, zaslzel a vzdychal,
neb noc tu zaplatil si majetkem svým celým,
pro noc tu jednu z Thessalie přišel
a slze štěstím, vzdychal těžkým hořem,
že noc ta prchá, že víc nevrátí se...
Za Hippolochem hnal ji v Thessalii Eros,
úkladný dobyvatel srdcí lidských,
v medových očích jejích hořel plamen,
jak oběť za dnů příštích velké štěstí.
Z pěn mořských narozená Afrodito věčná,
beztrestně tebe nikdo neurazí
a bez pokuty neopustí žádná
ze služek tvojich službu tvoji sladkou!
Dojista pospíchaly rychle nohy Laïs,
rychleji ještě mocná touha její,
však předhonila všecko mrštná Pověst,
již vyslala jsi ty, ó Afrodito!
A Pověst letla po thessalských šírých krajích,
po trzích měst a přešla práhy domů
a v žluč a srdce thessalských žen vešla,
jak poručilas jí, ó Afrodito!
A co se horká srdce obavami chvěla
o věrnost mužů, o klid tichých synů,
žluč bouřila se, rozlila se krví
a proměnila v šelmy teskné ženy.
A medové než zraky ztrmácené Laïs
cíl cesty, hlavu kadeřavou, zřely,
vlákaly ženy Thessalie v chrám tvůj,
poutnici z dálných krajů, Afrodito.
Před oltářem tvým stiskly bílé hrdlo její,
o kámen dlažby bily její hlavou,
ó Afrodito, a krev její střikla
na studené a luzné nohy tvoje.
Mrouc zřela medovými zraky tvoji pomstu,
však nechvěla se, a žel nebylo jí
tvé služby. Vyčítavě dívala se
na nástroje tvé bědné, Afrodito!
Vždyť k muži jedinému pouze s touhou spěla,
jenž neměl nic už než své holé ruce,
a pro něj opustila jmění, slávu,
dům pohodlný, otrokyně svoje,
vlnami zelenými omývané město,
nádherný Korinth, opustila pro něj –
však očím medovým jsi nedopřála
jej uzřít, vražednice, Afrodito!