1-1
Vy víte, jak to v lázních chodí:
1-2
sedíte s lidmi u stolu,
1-3
sem tam se pohled, slůvko hodí
1-4
a za pár dní jste pospolu
1-5
jak ode dávna staří známí,
1-6
svůj životopis sdělí s vámi,
1-7
stav rodiny, své zkušenosti,
1-8
ba, pátrá-li se chvíli jen,
1-9
jste podle jistých okolností
1-10
se známým jeho příbuzen.
2-1
Tak bylo letos. Ke stolu si
2-2
pán s dámou ke mně přisedli,
2-3
on robustní je, hezký, rusý
2-4
a zajímavě pobledlý
2-5
a ona – vůně zavoněla,
2-6
když lehce na židli se schvěla –
2-7
jak sylfida je tenká, něžná,
2-8
má oči modré andělské,
2-9
vlas plavý, roba drahá, sněžná,
2-10
chic VídněQ1741, krajky bruselské.
3-1
On rytmistrem je u hulánů,
3-2
na stav svůj hrdý velice,
3-3
je cele oddán zeměpánu,
3-4
má velké smělé ambice,
3-5
neb Zofčina to touha stála
3-6
mít brzy muže generala,
3-7
prim hráti v celé garnisoně,
3-8
a dům vést plný nádhery,
3-9
mít lokaje a revír, koně
3-10
a dávat skvělé večery.
4-1
A dál a dále vyprávěli,
4-2
neb ten, kdo mluví, baví se,
4-3
– a že prý je to roman celý –
4-4
jak poznali se, vzali se:
4-5
sylfida byla na studiu,
4-6
po skvěle vzatém gymnasiu
4-7
z ní byla slibná filosofka,
4-8
jež dovedla dřít do rána –
4-9
tu přišel hulán, vzplála Zofka
4-10
a vzala sobě hulána.
5-1
Nu, romanem však mohlo býti,
5-2
jak svědčil každý okamžik,
5-3
cos jiného – to spolužití
5-4
a jejich prapodivný styk:
5-5
neb její oči, mlčela-li,
5-6
v něm jaksi neklid vyvolaly,
5-7
a řekla-li co, zaohrocen
5-8
se každý výraz tak zdál být,
5-9
by v něm, jenž míň byl řeči mocen,
5-10
moh vzteklý pohled roznítit.
6-1
Dny míjely. Tu koncert, výlet,
6-2
tu picknick v trávě paseky,
6-3
tu s hulánem jsem vyjel střílet
6-4
i v karty hrál s ním bezděky –
6-5
a se Zofinkou na procházce
6-6
o ženské trochu o otázce,
6-7
o VídniQ1741, PratruQ264752, Kahlenbergu,
6-8
o císaři a o dvoru,
6-9
o Schnitzlerovi, Altenbergu
6-10
jsme byli v čilém hovoru.
7-1
Až jednou řekla: „Tušíte to –
7-2
– nad sílu člověk nemůže –
7-3
já chci se ještě tohle leto
7-4
dát soudně rozvést od muže.
7-5
Náš svazek lží je, komedií,
7-6
já hanbou mřela bych, že žiji
7-7
a dovedou-li jiné nyní
7-8
otročit ještě mužům svým –
7-9
já nechci býti otrokyní,
7-10
já pouta svoje odhodím.
8-1
Muž takový! Jen sobec, hrubec,
8-2
karbaník, pijan nemírný,
8-3
kulturou barbar, vědou trubec
8-4
a s atmosferou konírny –
8-5
už přes tři roky ženou mu jsem,
8-6
tři roky zalykám se hnusem:
8-7
on postrachem je eskadroně,
8-8
neb jako se mnou mluví s ní,
8-9
a rád má snad jen svého koně,
8-10
jeť arci jezdec precisní.
9-1
Však slovy práská jako bičem
9-2
a bije vším, co v ruce má,
9-3
a kolikrát – hnán zhouby chtíčem –
9-4
smrt připravoval oběma –
9-5
mé síly jsou už vyčerpány,
9-6
mé nervy jsou už přetrhány –
9-7
dál nelze! A přec milovali
9-8
jsme se kdys žárem takovým,
9-9
že v celé VídniQ1741 jsme se stali
9-10
pro lásku vůbec příslovím!“
10-1
Tu zaplakala: „V noci byla
10-2
zas hrozná scena. Po jedné
10-3
mě ruka jeho probudila
10-4
a jen mi v oči pohledne,
10-5
už laje. Prohrál v kartách zase.
10-6
Já k odpovědi vzchopila se,
10-7
a tu on teprv rámus ztropil,
10-8
že dům se třás v tu hodinu,
10-9
a takhle za hrdlo mě chopil –
10-10
mám dojista tam modřinu.
11-1
Dám rozvést se, mám-li být živa.
11-2
A věna svého se zbytkem
11-3
(co neprobil, co ještě zbývá)
11-4
a s obrazy a nábytkem
11-5
já půjdu do své milé VídněQ1741,
11-6
žít budu zálibám svým klidně:
11-7
mít menší dům tam pronajatý,
11-8
mít v zimě svoje večery,
11-9
zvát komponisty, literaty
11-10
a jít do dvorní opery.“
12-1
„A muž váš – co těm plánům říká?“
12-2
Jen pohodila kadeří:
12-3
„To víte, zvyk to násilníka,
12-4
že v možnost vzpoury nevěří.
12-5
Kůň jeho také nevzepře se
12-6
a ranám vzdor jej stále nese –
12-7
a ostatně jsem přesvědčena
12-8
– muž žádný sebe nezradí –
12-9
že kterákoli jiná žena
12-10
mě docela mu nahradí.
13-1
Teď k manevrům se odebere,
13-2
a já chci k advokátu jít –
13-3
vím, překážky jsou v cestě steré,
13-4
však musím, musím zvítězit –
13-5
jsem takto člověk? – Jsem já žena?
13-6
Vždyť jak bych byla uzavřena
13-7
s bestií nerozumnou v kleci
13-8
pro rozmar její surový –
13-9
a já mám právo žíti přeci,
13-10
nuž, rozbiju své mřížoví!“
13-11
A hulán? Jednou odpoledne
13-12
sám přijde ke mně do bytu,
13-13
vzal cigaro a ze spod vzhledne:
13-14
„Tak už jste vyslech necitu?
13-15
Už řekla – však se chlubila mi,
13-16
jak pochopena byla vámi –
13-17
no, víte, z těch úst nejdou slova,
13-18
z těch úst jdou jehly, špendlíky –
13-19
vbít do těla je člověkova,
13-20
v tom umělec je veliký.
14-1
Dá rozvést se? Nu, s pánembohem,
14-2
jsem hotov. To mě mrzí jen,
14-3
že v ohledu to bude mnohém
14-4
veliký skandál. Vysvlečen
14-5
tu člověk je před kamarády
14-6
a jako v snu si neví rady:
14-7
neb mluví-li, tu těžko říci,
14-8
má každé slovo závaží
14-9
a mlčet? Hloupé. V každé líci
14-10
je něco, co tě uráží.
15-1
Já mohu svědčit, co to roste
15-2
z těch dnešních ženských studií:
15-3
dáš do školy to děvče prosté
15-4
a zpět ti dají bestii.
15-5
Co ta vymyslí za trápení,
15-6
jak ta ti v každém okamžení
15-7
tak nonchalantně, nekrvavě
15-8
zná život z těla ubírat –
15-9
a ty si jenom jedeš k hlavě
15-10
a víš, co je to umírat!
16-1
Jsi vesel – k medvědu tě rovná
16-2
a mlčíš – ostře vyčte ti,
16-3
že pohledem ji práskáš zrovna;
16-4
cos řekneš – dá ti věděti,
16-5
že nevíš, kdy žil Alfons Šestý,
16-6
žes nečet Marka Pola cesty,
16-7
a neznáš, kolik Scipionů
16-8
kdys bylo v ŘíměQ220 pravěkém –
16-9
ví bůh, jen když mám eskadronu,
16-10
já cítím se zas člověkem!
17-1
Nu, sláva bohu! Odejedem
17-2
teď na pár neděl v závětří –
17-3
co je to, nebýt bit tím hledem
17-4
a dýchat jak pták v povětří,
17-5
to nikdy nevysvětlím světu!
17-6
Manevry máme – práce je tu,
17-7
štrapácí, shonu, žízně, zlosti,
17-8
však což? I kdybych zdraví dal,
17-9
já jedu na ně s veselostí
17-10
jak děvče na svůj první bál.
18-1
Jsem vůbec kým v té podlé službě?
18-2
Víc zvířetem než člověkem –
18-3
jen v noci, když se její tužbě –
18-4
eh, spráskal bych se, ďas to vem!
18-5
Mě ona šatí, ona živí,
18-6
já příživník jsem, který civí,
18-7
jen jak jí přijít na tobolku,
18-8
jak okrást ji, jak vzít jí mír,
18-9
jsem s taškáři a lotry v spolku –
18-10
a to jsem voják, oficír!“
19-1
A hulán, jako podťat, na zem
19-2
s hlasitým vzlykem sebou švih,
19-3
do koberce vtisk čelo rázem
19-4
a ležel tak u nohou mých
19-5
a vzlykal hlučně, křečovitě –
19-6
„Rytmistře, vždyť jste jako dítě!“
19-7
A tak jej vzhůru k sobě táhnu –
19-8
jak list se chvěje: „Já to vím –
19-9
na její život čerta sáhnu,
19-10
však sebe jistě zastřelím!
20-1
Což myslíte, že se jí zbavím?
20-2
Že do opravdy pustí mě?
20-3
Ten rozvod, na svou čest vám pravím,
20-4
nemyslí ona upřímně.
20-5
Jen nový rozmar jde jí hlavou,
20-6
být mučenicí zajímavou –
20-7
na šíji sedí mi, krev pije
20-8
jak zajícovi lasice
20-9
a seskočí mi teprv s šíje,
20-10
až padnu ve prach silnice.“
21-1
Den na to musil hulán milý
21-2
jet na manevry. S bohem dal
21-3
a uzavřený, zasmušilý,
21-4
knír kroutě v kočár usedal –
21-5
„Což – nepojedem na nádraží?“
21-6
se paní Zofky maně táži.
21-7
„Nu – pro mě!“ Lehký oheň přelil
21-8
jí lícemi. My vyjeli.
21-9
I hulán pohled rozveselil,
21-10
však oba tvrdě mlčeli.
22-1
Vlak připraven. Jen lehce ruky
22-2
se dotk jí rtem. Vstoup do vozu
22-3
a odtud pohled plný muky
22-4
k ní upřel stoje v ochozu.
22-5
A ona jakby neviděla,
22-6
po písku slunečníkem jela –
22-7
stroj dýchá – bílý dým se táhle
22-8
do výšky sune k oblaku –
22-9
už signál zní – v tom ona náhle
22-10
vletěla k němu do vlaku.
23-1
Tak prostovlasá. A už jedou,
23-2
jen v oknu ještě kývli mi,
23-3
tou lící ona mdlou a bledou,
23-4
on kníry svými rusými –
23-5
a už jsou v dáli... Co dál? Pranic.
24-1
Povídka došla svojich hranic.
24-2
Známosti z lázní – vždyť to víte. –
24-3
Jste zpovědníkem bezděky
24-4
a zítra jen se rozletíte,
24-5
už zmizíte si na věky.