Hedvice.

Jaroslav Martinec

Nevím to sám, jak báseň má se spřádá, to jenom vím, že z různých citů plyne, že naděje i zoufání ji skládá a bujný ples i vzdech, jenž na rtu hyne. Tu jako blesk božího hněvu svítí, že hrůzou úpí zem i nebesa, a zas jak slza v oku se to třpytí, když v lůně matky dítko zaplesá. Ó nediv se, že zpěv můj nezná míru, jenž z oka Tvého zbožně vyzírá. Jsem jako plavec v rozbouřeném víru, kde něžných citů mnoho umírá. Jsem bojovník na velkém zápasišti za práva lidská proti úskoku. Tu z četných ran se krev ta drahá prýští – anděli strážný! stůj mně po boku!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

364. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Paralella. (Adolf Heyduk)
  2. K přírodě. (Josef Kalus)
  3. Mé srdce. (Alexandr Balcárek)
  4. Znáš tu zem? (Jan Pelíšek)
  5. V čem se, synu, duše tvoje kochá? (František Sušil)
  6. Byl to polibek... (Růžena Jesenská)
  7. Znáš-li žalmy, výlev horkých citů, (František Sušil)
  8. Památce Sušilově. (Vilém Ambrož)
  9. Ó CHVÍLE, VEČERY... (Jaroslav Vrchlický)
  10. 369. Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá (Jan Kollár)