NÁROD SOBĚ.

Pavla Maternová

Pod ochrannou paží Apollina, pod posvátnou patou věčných Mus v modro nebes tu své čelo vzpíná svatý kámen, české vůle kus! Naše – naše Divadlo tu stojí. Výtrysk naší síly v kameni –, krb, jenž, jednu rodinu, nás pojí v živém jasné lásky plameni. Chrám snad velebnější Parthénonu: než svým zjevem, k srdci mluví víc čistým nadšením těch milionů, jež jej dvakrát vznesly slunci vstříc! Nuž, zde stojí. Nad ním mraky letí, letí snové z chatek vzdálených... Pod ním řeka Praze ku objetí plesně pílí s pluky proudů svých, od něho se Prahou šumně valí denní, pestrý, zvyklý města chvat – – Klio však tam na zdi líc svou halí, snivě touží v dálku, kde náš hrad. Až tam jednou vstane, tak mám víru, jitro slávy –, Musagétés sám vnoří božské prsty ve svou lyru, všecky Musy svede dolů k nám.

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

452. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U svatého Jiří. (Jaroslav Vrchlický)
  2. NA HLUBOKÉ. (Jan Červenka)
  3. STARÉ PRAZE! (Xaver Dvořák)
  4. JITRO NAD PRAHOU. (Antonín Klášterský)
  5. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  6. Na Hostýně. (František Táborský)
  7. ZE VZPOMÍNEK. (Karel Václav Rais)
  8. None (Antonín Sova)
  9. OBRAZ. (Antonín Klášterský)
  10. NOC ROMANTIKOVA (Viktor Dyk)