POSLEDNÍ LÁSKA.

Karel Mašek

Tak přece přišla... Podzim byl – jak u mne jinak možno není – a já jsem ani netušil, že je tak blízko; v okamžení, než z pole bílý ohně dým se spojil s šerem večerním, v mé srdce vešla ticha, sama, ač nezval, nečekal můj cit, přec byla mi jak dobrá známá a připravený našla byt. Tak přece přišla... Věděl jsem, že přivede tě podzim jednou, že přijdeš, jak když nad lesem se tiše bílé mlhy zvednou, že poznám potom v očích Tvých svit slunce z plání vřesových, že ve Tvém zádumčivém hlase já uslyším ten klidný vzdech, jenž v onom, mně tak milém čase, se smutně nese po lánech. Tak přece přišla v moji hruď ta Láska, dlouho mně tak cizí! Ó vřele pozdravena buď a zůstaň mi, až jeseň zmizí, a kveť mi v srdce úkrytu za jara klamných přísvitů, buď družkou každé mojí chvíle a veď mne v život daleký a moje srdce pošetilé svým kouzlem spoutej na věky!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

981. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Co jsem četl. (Jan Červenka)
  2. ADDIO. (Vladimír Frída)
  3. Z jara. (Růžena Jesenská)
  4. JDE PODZIM DUŠÍ MOU... (Bohdan Kaminský)
  5. VI. Podzim je zde a krátký den, (Jan Neruda)
  6. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. Že ráda mám ten podzim šedý, (Fanda Šimková-Uzlová)
  8. CIZINEC. (Zikmund Winter)
  9. ZAVANUTÍ. (Viktor Dyk)
  10. PODZIMNÍ NOC. (Antonín Klášterský)