Vesnická idyla.

Emanuel Miřiovský

V tuhé zimní ledy spiata odpočívá naše chata, z komína jen občas dýše teplé páry kotouč tiše z rána nebo z večera mlhavého do šera. Uvnitř v koutku do pohádky rozpřádá se hovor sladký, mladá žena sedá k muži, vroucně k nim se láska druží, od neděle k neděli, v sobotu jak pondělí. Mezi nima na kolébce andělíček spánkem šepce, a tři duše po komoře bez bolestí, beze hoře štěstí sobě šeptají potichu a potaji. Kolébavku matka zpívá, otcův pohled odpočívá na ženě a na dítěti – a jak při nich neprodleti? Žena jako růže květ a synáček celý svět. A nad krovem po nebesku v bludných mlžin zlatém lesku, v měsíční té záři bledé šťastný, hle, je osud vede; obepne je všecky sen, nežli z hor se zbudí den. Až se zbudí, šťastné oči do života zase skočí, pohádečka počne zase, muži, ženě v nové kráse nové štěstí vykvete – úsměv na rtech dítěte!

Patří do shluku

vánoční, stromek, vánoce, stromeček, ježíšek, dárek, jesličky, štědrý, jezulátko, betlém

161. báseň z celkových 342

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POSLÍČEK JARA. (Karel Skřivan)
  2. Dlouhá noc. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Bez muže. (Beneš Doubravský)
  4. Přítel maličkých. (Alois Škampa)
  5. ŠTĚDRÝ VEČER. (František Taufer)
  6. PÍSNĚ O MÉ DCEŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VÁNOCE. (Karel Babánek)
  8. NA PŮLNOČNÍ. (Antonín Klášterský)
  9. JARNÍ SCÉNA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. VOJÍNŮV ŠTĚDRÝ VEČER.*) (Svatopluk Čech)