Hučí vody, šumí stráně.

František Chládek

Hučí vody, šumí stráně, mraky visí s nebes báně, temno tíhne krajinou; tiché, klidné vůkol pláně, jenom opozděné káně bloudí ještě mýtinou. Smutně vrba v zem se sklání, travou sviští větru chvění, teskné tuchy mysl rvou, ještě sedím v zadumání, volným krokem bolná snění opuštěným srdcem jdou. Nelkej, srdce, ještě stále žije Onen, k jehož chvále všeho tvorstva hlasy zní; nechť dál kráčí osud klatý, v světla doufej zákmit zlatý, ač se obzor ještě tmí. Ano, doufám v světlo Tvoje, ač sklamány touhy moje, doufám, Bože, v lásku Tvou, také Tobě, vlasti moje, vyjasní se světla zdroje vytouženou svobodou!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

614. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V PODZIMNÍM MLČENÍ. (Irma Geisslová)
  2. VEČER. (Karel Babánek)
  3. I. Ticho, – ani vánek nezachvívá (Rudolf Mayer)
  4. SMRT (Jan Opolský)
  5. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. báseň bez názvu (Karel Leger)
  7. MOTIVY Z BLEDU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. Agónie večera. (Antonín Sova)
  9. HVĚZDA. (Hermor Lilia)
  10. KRAJINA. (Antonín Klášterský)