Hučí vody, šumí stráně.

František Chládek

Hučí vody, šumí stráně.
Hučí vody, šumí stráně, mraky visí s nebes báně, temno tíhne krajinou; tiché, klidné vůkol pláně, jenom opozděné káně bloudí ještě mýtinou. Smutně vrba v zem se sklání, travou sviští větru chvění, teskné tuchy mysl rvou, ještě sedím v zadumání, volným krokem bolná snění opuštěným srdcem jdou. Nelkej, srdce, ještě stále žije Onen, k jehož chvále všeho tvorstva hlasy zní; nechť dál kráčí osud klatý, v světla doufej zákmit zlatý, ač se obzor ještě tmí. 75 Ano, doufám v světlo Tvoje, ač sklamány touhy moje, doufám, Bože, v lásku Tvou, také Tobě, vlasti moje, vyjasní se světla zdroje vytouženou svobodou! 76