Mým dobrodincům.

František Chládek

Mým dobrodincům.
Srdce mé jest velemoře dmoucí, oteckou jež obejímá zem, nebesa se obrážejí v něm, na jichž vrchu sedí Všemohoucí. Perly nesčíslné, stříbroskvoucí leží na dně jeho hlubokém a ty často loví v oku mém rusalky – ty city moje vroucí. To můj poklad, z něhož oběť skládám na oltáři nebes, lidstvu, vlasti, láskou k tomu puzen nekonečnou. Dobrodinci! i vás, kleče, žádám: přijmětež ode mne ze propasti srdce vyváženou: „slzu vděčnou“. 36