Starota a Novota.

Starota a Novota.
Již se vojna blížíblíží, ano, už nás tíží; trouby války znělyzněly, hýbe se svět celý – velký děj se blíží! A to péro lhalo, jež o míru psalo. To, co na papíru o nezvratném míru, šetří osud málo! Ajta dvě osoby obrovské podoby proti sobě stojí: chystají se k boji, jedna druhou zrobí! Jedna je Starota, druhá je Novota, sestry – dcery Času – štve je do zápasu jen vlády lakota. 46 Novota pravila: „Poslyš, sestro milá, tys již vyšla z krásykrásy, barvu jsi i vlasy, i dech již ztratila. A málo již slyšíš, ještě méně vidíš, slabostí se třeseš, sotva berlu neseš a k zemi se chýlíš. Však já, já jsem mlada samá síla, vnada, plna živobytí – čí by měla býti nežli mou teď vláda? Sestro, povol, pravím, sic tě žití zbavím!“ Tu starosta bledá vztekem berlu zvedázvedá, na sestru se katí do krve ji mlátímlátí, vzchopit se jí nedá. „Zničena jsi rázem,“ vítězným dí hlasem Starota; – v překotu sepíná Novotu lýkovým provazem. 47 Po chvilce Starota hotová má pouta z kovu přepevnéhopřepevného, kalu výtečného znov ji pevně poutá. Však v tom okamžení Novota se mění: Láska ku volnosti, pocit zoufalosti jímá ji, krev pění. Mocné je napnutí, silné je pohnutí, již, hle, vazba pukápuká, svobodna již rukaruka, vazba se již ssutí. Sokyně teď obě zase proti sobě, která ze sokyní podlehne as nyní - nerady by obě. Bude – co být musí, řekly mi tu Musy: zahyne Starota, povládne Novota – až vráskami tváři pokryje ji stáří. 48