Píseň oráčova.

Píseň oráčova.
No loudejte se s těmi kolečky, ať to zaořeme, moje volečky! Brázdu za brázdou, líchu po líše, jako když študent krasopis píše Nobý! Zrovna kráčejte pořád svou vahou, dokud je pole napito vlahou; vlahou nebeskou, dobře se ruchá – těžkéť oráníorání, když je zem suchá Čehý! Vranka poletá, červy vybírá; [19] od humen na mne má milá zírá a hubičky mně rukou posílá; pones mně je sem, dívko rozmilá! Hohó! Ona nemůže, ona nemá kdy, již ji nevidím. stát u zahrady; vběhla do dvora; – zaplať jí Pán Bůh za ty hubičkyhubičky, snáz teď vedu pluh Ou! Až já přijedu domů z orání, až si poklidím – půjdu si za ní. A musí mi dát sladkou hubičku Lepšíť než deset těch po větříčku Nobý! Dá-li jich deset, hude přes stovku a dá-li jich sto, přes tisícovku. 20 Ona však nedá, šetří jich, šetří; dá jednu neb dvě a na nejvýš tři Čehý! Jen když já od ní ty tři dostanu, já si jich při tom třicet ukradnu; s tím se spokojímspokojím, dobrou noc jí dám – dám jí dobrou noc, a půjdu zas k nám! Hohó! Jestli je hříchem hubičkování, já budu činit přísné pokání; budu putovat na Svatou Horu a ona také – půjdeme spolu. Ou! 21