Zlatá nit.

Otakar Mokrý

Když jsem co děcko v hradě se v snění ponořil, měl každý kámen ústa a se mnou hovořil. Jen stará jedle větví jim mlčet kynula a stínem svým mne k sobě milostně vinula. Pak šeptala mi báje o věže klenutí, že tam komůrka tichá, bez ruchu, bez hnutí. V té kolovrátek vrčí a zlaté vřeteno, ze zlatých nití klubko má děva spředeno. Až zlá sudička přijde, přestřihne zlatou nit, usne panenka krásná a bude věčně snít. – Když nyní smuten bloudím po hradu nádvoří, již žádný kámen více se mnou nehovoří. Umlkly jedle dumy, snad nechce promluvit, že komůrku již přišla sudička navštívit. U konce snů mých vlákno, strhla se zlatá nit, však já budu i v hrobě o své panence snít!

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

8. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  2. Slza. (Bohuslav Čermák)
  3. Něco za něco. (Adolf Heyduk)
  4. Vyvolená. (Adolf Heyduk)
  5. PÍSEŇ PONOCNÉHO (František Odvalil)
  6. DCEŘI DO PAMÁTNÍKU. (Emanuel z Čenkova)
  7. ZLATÝ KOLOVRAT. (Karel Jaromír Erben)
  8. Přadlena. (Adolf Heyduk)
  9. Hrob. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  10. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)