Když Kristus kráčel z Káně Galileje(J5f)
od hlučné svatby v hodovníků druži(J5f)
jej v posled ještě samé u veřeje(J5f)
nevěsta švarná v chodu zastavila(J5f)
s kyticí vonných tmavorudých růží(J5f)
a děla Pane přijmiž blahosklonně(J5f)
kytici jižto ruka má Ti svila(J5f)
v ní vroucích díků něha žhavě pálá(J5f)
žes navštívil nás hlavu svatou skloně(J5f)
nad nuzným stolcem tiché naší chaty(J5f)
a vlídně s námi za vděk vzal jsi z mála(J5f)
Ty Mistře slavný veliký a svatý(J5f)
v dobrotě lásce věčný neobsáhlý(J5f)
Osaměl Ježíš Soumrak noci náhlý(J5f)
se na zem sprahlou matným stínem sklonil(J5f)
skřek ptactva zmlkl a dech rosy vlahý(J5f)
bohatou krůpěj v uschlou trávu ronil(J5f)
I duši Mistra chmura teskná jala(J5f)
a zvlhlá smutkem rozesněná víčka(J5f)
v noc tichou ústa jeho zašeptala(J5f)
Los těžký na mne složils Otče drahý(J5f)
Tvá náruč měkká vlídnou láskou hýčká(J5f)
živočich každý každá tváře němá(J5f)
nalézá lůžko sladkou něhou stlané(J5f)
jen Člověka Syn skráně zbědované(J5f)
svou hlavu těžkou kam skloniti nemá(J5f)
Při slovech těchto po ubledlé líci(J5f)
skanula slza a krůpějí žhavou(J5f)
zrosila růže na prsou mu tkvící(J5f)
S povzdechem vložil ruku k ňadrům burným(J5f)
a čechral hlavu květů kadeřavou(J5f)
až plátky vonné unášeny vírem(J5f)
jak motýlové noční rojem chmurným(J5f)
se rozletly kol po prostoru širém(J5f)
a jako kapky krve dopadaly(J5f)
na žhavý písek nekonečné pláně(J5f)
Bůh s tebou buď Pán dále šeptal tiše(J5f)
nevěsto švarná z Galilejské Káně(J5f)
nejlepšíť stránku sobě vyvolily(J5f)
tvé ruce jež mi růže tyto vpjaly(J5f)
na ňadra teskná Až mé siné skráně(J5f)
se šeřit budou s posupné té výše(J5f)
Golgatské hory mysl má se schýlí(J5f)
naposled k tobě v sladkém rozpomnění(J5f)
v tvou chatku chudou a žehnat ti bude(J5f)
že v božskou pouť mou plnou utrpení(J5f)
jež nemá mezí jako věčnost břehů(J5f)
jsi vetkla kvítko vonné žhavorudé(J5f)
dík duše prosté čistou lidskou něhu(J5f)