Ó vojíne jenž na zpěněném oři(J5f)
v před pádíš supem kam tě touha žene(J5f)
O tvrdý křemen podkova tvá zvoní(J5f)
prach za tebou se v šedé sloupy klene(J5f)
a bílý plášť tvůj v pozdním šeru kmitá(J5f)
a jako prapor nad tvou hlavou lítá(J5f)
Já z domova jsem vyjel záhy(J4f)
však sotva na píď urazil své dráhy(J5f)
Ne nadarmo já starý prapor zved(J5m)
Věčně dál a věčně v před(T4m)
Ó plavče který na slabounké lodi(J5f)
jak střela letíš kde že cíl tvé pouti(J5f)
Ve bílé pěně veslo tvé se brodí(J5f)
a prudké vlny lehký člunek rvou ti(J5f)
však plachta tvá si s větry volně hraje(J5f)
a jako prapor nad tvou hlavou vlaje(J5f)
Já z domova jsem vyjel záhy(J4f)
však na píď sotva urazil své dráhy(J5f)
Ne nadarmo já starý prapor zved(J5m)
Věčně dál a věčně v před(T4m)
Ó strojníku jenž na kovovém draku(J5f)
se ženeš v svět kdy odpočineš sobě(J5f)
Tvá hlava mizí v páry sivém mraku(J5f)
tvé ruce plny mozolů jsou obě(J5f)
a bílý dým se za tvým strojem plouží(J5f)
a jako prapor nad tvou hlavou krouží(J5f)
Já z domova jsem vyjel záhy(J4f)
však sotva na píď urazil své dráhy(J5f)
Ne nadarmo já starý prapor zved(J5m)
Věčně dál a věčně v před(T4m)
Jen leťte bloudi do své zkázy dále(J5f)
Já zřím jak osud ze zadu vás chopí(J5f)
a mrští vámi silou k ostré skále(J5f)
či v moře hloubi na věky vás stopí(J5f)
a smete vaši úzdu šroub i veslo(J5f)
a v smíchu bude čísti vaše heslo(J5f)
Já z domova jsem vyjel záhy(J4f)
však na píď sotva urazil své dráhy(J5f)
Ne nadarmo já starý prapor zved(J5m)
Věčně dál a věčně v před(T4m)
loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak
270. báseň z celkových 1316
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
Všem, jenž trpí.
(Ludvík Lošťák)
-
LXXXIV. Jak malý vloček bílé pěny
(Jaroslav Vrchlický)
-
RACKŮM NAD VLTAVOU.
(Antonín Klášterský)
-
NA LODI
(Josef Svatopluk Machar)
-
Pod „Skalami“
(Ferdinand Tomek)
-
BOUŘE.
(Svatopluk Čech)
-
I. Pozvání.
(Jaroslav Vrchlický)
-
V dýmu.
(Emanuel Miřiovský)
-
POLIBKY.
(Jaroslav Vrchlický)
-
Nestálí druhové
(Jan Neruda)