První lidé.

Augustin Eugen Mužík

Bůh Vel učinil ze hlíny lidské lo(J6f) svou duši vdechl v ně a byl to člověk ži(J6f) a v ráj byl postaven kde vše se kouzlem chvělo(J6f) a viděl nezná a taj posud divy(J6f) Zřel val Fison proud jenž se skály se ří(J6f) v něm zlatem blýskala se kaž jeho vlna(J6f) zřel onyx nádher jenž luznou duhou sví(J6f) ten ráj jak na číš jež lahody je plna(J6f) Však člověk vzdýchaje své mla čelo klonil(J6f) nad toky Fisonu a snil tak v zamyšle(J6f) a jeho mrač zrak déšť prvních sl ronil(J6f) ten ráj tak veleb ten jem jemu ne(J6f) Stál dlouho zadumán Řev lva zpěv slad ptačí(J6f) lesk slunce zlaho a vánku hudba tichá(J6f) jej k plesu nevzbu Bůh nad ním mračny kráčí(J6f) a vi jej an lká a tru se a vzdychá(J6f) Děl Bůh Zda k štěs jsem jej nestvořil a blahu(J6f) Nač jeho slzy mně Zda čekat mám jednou(J6f) ty slzy veškery k mého nebe prahu(J6f) jak příval obrovský se z dolu ze zvednou(J6f) Co žádáš so mluv ty lásky mo(J6f) a hořkých prázdna chvil a valných dnů a (J6f) ruka otcovská tvé všecky tužby sko(J6f) mně s tebou teskno jest ó mluv najdu ku(J6f) A člověk otevřel své smut těž zraky(J6f) a k Bohu zvednul je Tak tiše oba stáli(J6f) nad nimi šeptaly si cosi mraky(J6f) a vánky zvěda k nim tísnily se z dáli(J6f) To chvíle byla noc kdy svoje hvězdy vo(J6f) na nivy nebes jim síc cho v čele(J6f) co šero tajem jak vlk jenž ukryt z pola(J6f) se ta kol a kol a strážce bdě(J6f) To chvíle byla pták kdy s družkou svo dří(J6f) pod křídla navzájem své hlavy skrývace(J6f) kdy lvice po boku lvů klid spánek (J6f) a cherub zastí si v sně zář ce(J6f) A žasnul člověk též a palma svoje listy(J6f) jak ruce mateřské k jeho kladla skráním(J6f) bez průhled vzduch vla byl a čis(J6f) a kolem vlnil se jen tajným zachvíním(J6f) A člověk neviděl jak hvězdy zajiskřily(J6f) a síc zjasnil tvář a Bůh se snášel do(J6f) jak hle oslnil ráj světla příval (J6f) a srdce tvo všech jak v sladkém plála bolu(J6f) A zlehka dotekl se Bůh čloka toho(J6f) a prsa mladist se jemu otevřela(J6f) tam v bázni tísnilo se nových ci mnoho(J6f) tam la prvot a čis posud vřela(J6f) A jedno srdce vzav mu nu zcelil zase(J6f) a srdce přetvořil na lo ženy krás(J6f) a člověk neviděl jak nad ním zachví se(J6f) jak kalich květiny to lo na jas(J6f) Jak zla koruna vlas je těž hus(J6f) nad čelem třpytil se a padal do proudem(J6f) a vzdechy vlnily panenskými ústy(J6f) a slad vzruše každým chvělo oudem(J6f) Jak měk ňader sníh a cud boky plály(J6f) Jak řil vel zrak pln sně a pln touhy(J6f) Kdy retem žovým pohnul křik ma(J6f) tu člověk opustil svůj těž sen a dlou(J6f) A viděl poznal ji A náhle projel duší(J6f) mu plamen rozkoše jak slad vrou Vesna(J6f) své štěs nesmír teď jas zří a tuší(J6f) kdy ženu svou na prsy je klesna(J6f) A děl Ty jsi tys duše duše mo(J6f) tys dru srdce tys život můj ženo(J6f) My jedno lo jsme nás jedna láska po(J6f) Buď ráj nám domovem a věčnost naše no(J6f) Zas klesli v náruč si a zaplakali touhou(J6f) ret ke rtu přimknuli tak vášni a spi(J6f) a v hrudi tili jen blaho rozkoš pouhou(J6f) v svých slzách smáli se a so jenom žili(J6f) v lásky souzvuku vřel s nimi ce Eden(J6f) a dru den kdy spěl kol nich svým vážným tahem(J6f) juž oba prodali to všecko za plod jeden(J6f) a štěs vlastho se stali bídným vrahem(J6f)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

886. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O quam suave! (Xaver Dvořák)
  2. XXXVII. Sine macula! (Xaver Dvořák)
  3. OB (Rudolf Medek)
  4. Láska a smrt (Rudolf Medek)
  5. POSLEDNÍ VĚŠTBA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. HOLUBICE (Xaver Dvořák)
  7. PŘÍRODA MATKA. (Sigismund Bouška)
  8. Ouvertura epopeje. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Ve stínu. (Rudolf Richard Hofmeister)
  10. RUSKÁ ZEMĚ (Jan Opolský)