FUGIT HORA.

Augustin Eugen Mužík

Čas mizí děsně. Jako hrobu příval se přítomnosť vždy v zašlé obrací. Nic nepotrvá, o čems včera sníval, dnes na to na vše hrobní kámen přival. Smrt všecko shrábne, všecko utrácí. Tak za sebou jdou lidská pokolení jak vrstvy listí, stlané na listí, rok každé pučí, žije plno snění, a vadne, spadne, za rok již ho není, že žilo, kdo můž’ z něho vyčísti? Tak život velký je a spravedlivý, všem souzen stejný, neodvratný zmar. Vše epochy a úspěch chvilku živý a okamžité sensace a divy a nauky strhá zmaru děsný spár. Co method, mod, a ze všeho tu zbyla ach upomínka s pohrdáním jen. V prach posměchu se minulosť již skryla, že k nebi letí, vzhrdá nová síla, však její hrob již také vypočten. Ó nesměj se, ó nepohrdej jiným! slyš zákon světa, příkaz života: I tvoje loď, jež letí mořem siným, kdes jata bude krajem nehostinným, a bez návratu tam se ztroskotá!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

581. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Půlnoční. (Augustin Eugen Mužík)
  2. PADÁ LISTÍ... (Adolf Heyduk)
  3. O DUŠIČKÁCH. (Alois Škampa)
  4. AŤ TO BYLO... (Antonín Klášterský)
  5. My budem šťastni... (Julius Alois Koráb)
  6. LITOMĚŘICE (Rudolf Medek)
  7. Smrt. (Bohdan Kaminský)
  8. NAD HROBEM ALFREDA DE MUSSET. (Antonín Klášterský)
  9. Čím hrobu blíž... (Bohdan Kaminský)
  10. SOUCIT (Otokar Fischer)