Nezemřela, ale spí.

Augustin Eugen Mužík

Cože tak lkáte? Že schvátil ji hrob? Andělé nezemrou. Nestihne jich smrt svojí perutí. Do nebe zas odkud k nám přilétli, když přijde čas na květech jeseně, na červáncích vrátí se do vlasti růží a snů. Jen jednou za sto let přiletí k nám, schladí nám čelo a rozhřejí hruď, posvětí, povznesou. – Uletí pak, za hvězdy, vznesou se jak zlatý pták. Anděli, modlím se. Laskavý buď, navštiv mne zas a já provodím tě.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

284. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Návrat poesie. (Josef Kuchař)
  2. Anemony. (Alois Škampa)
  3. Zapomenutí. (Adolf Heyduk)
  4. Růže. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Jest srdce jako pohádkový květ, (Vladimír Frída)
  6. SLUNEČNICE. (Miloš Červinka)
  7. Portrait Minky. (Julius Alois Koráb)
  8. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Večer. (Jaroslav Vrchlický)
  10. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)