V noci sám.

Augustin Eugen Mužík

Tak sám tu stojím v pusté noci – kol ticho, šero, prázdno, mráz, a jenom z dálky neskonalé sem plane zlatý, hvězdný pás. Kde jaká hvězda, v dutou kouli vše ruka tajná vetkala, jak na rubáš by slzy lásky neznámá bytost plakala. A duše touží v onu chvíli pro všecko světské odumřít, a choré srdce pije z plna ten velký, svatý, věčný klid.

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

267. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Večerní obraz. (Eliška Krásnohorská)
  2. Píseň kolovratu. (Karel Babánek)
  3. Norny. (Julius Zeyer)
  4. Křidélka z paprsků... (Růžena Jesenská)
  5. PÍSEŇ PONOCNÉHO (František Odvalil)
  6. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  7. Mně teskno po tobě, (Irma Geisslová)
  8. S. Simon Stilites. (František Leubner)
  9. Na „našem“ hřbitově. (Herma Pilbauerová)
  10. III. IN MEMORIAM (Josef Svatopluk Machar)