Vlna.

Augustin Eugen Mužík

Hluboko pod mostem dole pění a valí se voda, zmýlajíc pilíře holé vlastní své nitro si hlodá. Život to hrobu a zmaru, smrti to poslední vření, únava věčného varu, v davu to osamocení. V paprscích prvního jitra v mrákotách hluboké noci před lety, včera jak zítra nelze jí osud svůj zmoci. Tisíce nových tam duší projdou vždy v radosti, bolu, sotva z nich jedna cos tuší a se tam zahledí – dolů. Každá své bolesti plna kráčí a zastírá líce, a přec ta jediná vlna povědět mohla by více! Ta však jen reptá a kleje a v novou zas vlnu se řítí, vlastní se bolesti směje, ve smrti rozkoš svou cítí.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

837. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V MRTVÉ ZÁTOCE. (Viktor Dyk)
  2. ZLATÝ MOST (Jiří Mahen)
  3. DVĚ NÁRODNÍ PÍSNĚ PORTUGALSKÉ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. MRTVÁ ZÁTOKA (František Serafínský Procházka)
  5. LXXlll. Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí. (František Leubner)
  6. PHLEGETON (Jan Opolský)
  7. Ztroskotání. (Augustin Eugen Mužík)
  8. LABUŤ. (František Kyselý)
  9. Impromptu. (Antonín Klášterský)
  10. IMPROVISACE. (František Eisler)