KVĚTENA.

Augustin Eugen Mužík

Nad Vyšehradem svatým otců sídlem(J5f) se rozklenulo jitro májové(J5m) Vše kol se jitřní rosou zatřpytilo(J5f) a nebem táhly mráčky růžové(J5m) jak ovce na pastvu A dole též(J5m) se brána hradu otevřela z ní(J5m) své ovce hnala dívka na pastvu(J5m) spanilá Květena dceř hradního(J5m) a zpívala si prosté písničky(J5m) jak mladé srdce samo si je skládá(J5f) a ovečky šly tiše za hláskem(J5m) jehňátka bílá svojich u matek(J5m) a nejmladší z nich nesla Květena(J5m) jak beruška tak sama útloučká(J5m) a nevinná Jde sama se stádem(J5m) jen s velkým psem jenž strážně obcházel(J5m) a štěkal Jako malé děvčátko(J5m) ji kněžic Václav znával na klíně(J5m) ji choval houpal a to malé dítě(J5f) se smálo šťastně rozdíl neznajíc(J5m) zda bratr to či cizí vznešený(J5m) či prostý jako ona milým byl(J5m) jí stejně Ne tak mladší Boleslav(J5m) ta jeho vzdorná zarputilá tvář(J5m) ta často dítě děsila on marně(J5f) chtěl něžně ji a vlídně pohladit(J5m) jak před strašidlem před ním prchala(J5m) a u Václava úkryt hledala(J5m) než prudký Boleslav zas odešel(J5m) Tak rostli všichni netušíce dosud(J5f) čím budou jako netuší puk mladý(J5f) čím jednou bude trním nebo růží(J5f) A na Tetín když Václav odcházel(J5m) by v svatých naukách u báby se učil(J5f) jak truchlila vždy Květena a hned(J5m) zpěv její zmlkal jako pěnička(J5m) když na blízku kdes tuší jestřába(J5m) i ovce její jak by znaly též(J5m) žal pastýřky své hlavu věsily(J5m) a šly tak smutně Marně Boleslav(J5m) ji lákal do sadu a hnízdečko(J5m) jí okazovat chtěl a pohádky(J5m) jí vypravovat z kvítí věnce plést(J5m) vše odmítala Květena ni jednou(J5f) se neusmála naň líc chmuřila(J5m) jak drobný květ jejž bouře naplní(J5m) až po kraj deštěm Chodil tedy sám(J5m) a mlčky Boleslav pěst zatínal(J5m) a mluvil k sobě slova hrozivá(J5m) A časem vyšed za pastýřkou v pole(J5f) jak Zloboh před ní stanul zjevem svým(J5m) hned splašil stádo ani strážný pes(J5m) že nemoh sehnat je Jdi pryč jdi pryč(J5m) volala Květena Přec vidíš to(J5m) že nechceme tě nemáme tě rádi(J5f) A Boleslav jak přišel odcházel(J5m) a mluvil jen si Nemají mne rádi(J5f) mne nemá nikdo rád a také já(J5m) rád nebudu mít nikoho tak buď(J5m) Však za to když se Václav navracel(J5m) to jak by slunce vzešlo Květeně(J5m) Již dávno v hradě ptávala se kdy(J5m) zas přijede dny počítala noci(J5f) pak polním kvítím vyzdobila se(J5m) a ovce kvítím ověsila pestrým(J5f) a běžela mu v ústret Na koni(J5m) jel statný mládec mířil ke hradu(J5m) však z dálky už ty ovce uviděl(J5m) i sličnou pastýřku jak mladou vílu(J5f) v jich čele sotva Václav poznal ji(J5m) jak vyrostla a ještě zkrásněla(J5m) Ba už to prosté dítě nebylo(J5m) však vážná panna duší myslí jen(J5m) to dosud bylo dítě nevinné(J5m) Jak letmo spěla v náruč Václavovu(J5f) však prostřed cesty náhle stanula(J5m) a zapýřila se jak červánek(J5m) a nesměle pak přistoupila blíž(J5m) a mlčky jen mu podávala ruku(J5f) Leč Václav hbitě s oře seskočil(J5m) a dívku zdravil vítal dlaň jí tisk(J5m) a na vše ptal se co kde nového(J5m) co Vyšehrad co ona dělá zas(J5m) zda vzpomínala naň A Květena(J5m) jen pýřila se víc a mlčela(J5m) A tvoje ovečky jak těm se daří(J5f) A vida jejich stádo usmál se(J5m) Je požehnané stádo to a dobře(J5f) je tak hleď Květeno jich vlna(J4f) se hodí chudým bude potřebí(J5m) na oděv zimní Podzimek je tu(J5m) a zima přijde budem pracovat(J5m) by měli brzo teplý oděv Ty(J5m) mít budeš u Boha tak zásluhu(J5m) žes přispěla svou hřivnou chudým též(J5m) neb Jemu půjčuje kdo chudým dává(J5f) a já jak budu tobě vděčným za to(J5f) A ona řekla Vem si pane můj(J5m) ó vem si vše vše vezmi si co chceš(J5m) já vypěstila je můj otec rád(J5m) mně dal je vem si kníže co jen chceš(J5m) Dík Květeno dík drahá za ten dar(J5m) však proč díš kníže ne jen Václave(J5m) Jsem tedy pouze knížetem ti už(J5m) ne soudruhem ni přítelem(J4m) Ač na rtu měla slovo Květena(J5m) Jsi víc mně dražší nežli bratr každý(J5f) víc než kdo z lidí drahé jméno zná(J5m) přec děla stoudně jen Jsi chceš li tedy(J5f) mně přítelem Ba navždy Václav řek(J5m) Tak nové pouto mezi nimi stkáno(J5f) jak vlny pásmo jemné útlounké(J5m) a přece pevné mocné trvalé(J5m) A na stavu se Žití tkalo dál(J5m) Byl Václav kněžic rostlý spanilý(J5m) jak lípa mladistvá jež květů plná(J5f) a medu pro všecky a jemu u paty(J6m) jak jabloň mladá prvním ve květu(J5m) Květena milá zatím Boleslav(J5m) jak šerý doubec stranou stál tak sám(J5m) a viděl vše a cítil a jen trpěl(J5f) A léta míjela co žili tak(J5m) Václavův věhlas zemí tiše rost(J5m) a moudrost jeho něha dobrota(J5m) to byla lidu řeč jíž nejraděj(J5m) se široširý ozýval náš kraj(J5m) A každý těšil se a Boha slavil(J5f) že dal té zemi toho kněžice(J5m) Však nejvíc nad tím dívka plesala(J5m) a den ten vždy jí velkým svátkem byl(J5m) když v komnatu mu vlnu nesouc jej(J5m) tam zřela jako světce v nebesích(J5m) neb tak se zdál jí být ač sama též(J5m) jen byla světicí to nevědouc(J5m) a pěstovala ovečky své dál(J5m) Teď teprve je ráda v pastvu honí(J5f) neb ví už proč(J2m) Však časem stalo se že pojednou(J5m) zvěst hrozná k Václavovi doletla(J5m) Květena mrtva u svých ovcí leží(J5f) pojď rychle pojď ó kníže viz ji sám(J5m) A Václav běžel letěl do polí(J5m) Tam prostřed kvítí leží Květena(J5m) a sama jako utržený květ(J5m) Pes běžel Václavovi vstříc a lísá(J5f) se k němu skučí jak by o pomoc(J5m) jej prosil ovce všecky zmateny(J5m) kol pastýřky své stojí žalně mečí(J5f) A lidu zástup dokola se tísní(J5f) ten radí ten zas pomáhati chce(J5m) Jak uviděli Václava tak všickni(J5f) se k němu obracejí Pomoz pomoz(J5f) ty muži boží dobrý Václave(J5m) A Václav smutně stanul nad mrtvou(J5m) co počít nevěda a slzel jen(J5m) Též Boleslav sem prudce přichvátal(J5m) pad na to tělo mrtvé dívčiny(J5m) a vášnivě je líbal pak je vzal(J5m) a divoce se usmívaje křičel(J5f) Což Václave to tebou nepohne(J5m) Zde je je mrtvá moje nevěsta(J5m) ač vím že milovala tebe tys(J5m) však o lásku mne její oloupil(J5m) Já Václav klidně v slzách děl to bratře(J5f) se mýlíš mýlíš ženě nižádné(J5m) já srdcem vždy jen nebi patřil jsem(J5m) a svému lidu Nuž teď nastal čas(J5m) křik divě Boleslav kdy nebe své(J5m) vzít můžeš na pomoc ó jak jsi na ně(J5f) vždy spoléhal teď vzývej nebe to(J5m) snad k vůli tobě zázrak učiní(J5m) a vzkřísí Květenu Sic jinak nač(J5m) by byla víra tvá i modlitba(J5m) tvé dobré skutky pro něž lid tě chválí(J5f) Tak tak dav volal Učiň Václave(J5m) ten zázrak navrať život Květeně(J5m) Chcem zázrak zázrak vidět od tebe(J5m) sic ničím je tvůj bůh i víra naše(J5f) Ó nerouhejte se děl mírně Václav(J5f) jeť všecko tady boží vůle jen(J5m) bůh život dává nám i béře jej(J5m) a jestliže už poslal smrt jsou marny(J5f) vše naše nářky prosby repoty(J5m) však není li to smrt tak silněj děl(J5m) neb chce li On tu zázrak učinit(J5m) i nehodným nám On jej učiní(J5m) Zde Kniha je ta kniha života(J5m) I vyňal evangelium a zbožně(J5f) je políbil a místo vyhledal(J5m) jak vzkřísil Ježíš dceru Jairovu(J5m) děv jí už mrtvé Dívko pravím vstaň(J5m) A knihu dívce na hruď položil(J5m) tím listem zázračným tu svatou knihu(J5f) jež studnice je žití věčného(J5m) a vzhlédnuv k nebi zbožně ruce vzpial(J5m) a řekl Otče vždycky věřil jsem(J5m) že chceš li můžeš zázrak učinit(J5m) nuž staň se vůle tvá Tys všeho Pán(J5m) Pán života i smrti Ne mně k vůli(J5f) však těmto k vůli aby uvěřili(J5f) žes jediný Ty všeho Bůh a Pán(J5m) já věřit budu stejně v tebe dál(J5m) ať život vrátíš dobré dívce té(J5m) či ať ji necháš mrtvou klidně spát(J5m) a duši její vezmeš do ráje(J5m) však učiň přece Otče zázrak ten(J5m) I hleděl k obloze kde z mraků šlehlo(J5f) v ráz slunce vítězné jak Bůh by sám(J5m) se zjevil lidem Divnou nadzemskou(J5m) pobádán mocí k dívce Václav stoupil(J5f) ji ujal za ruku a tiše děl(J5m) jak tenkrát Ježíš dceři Jairově(J5m) Ó dívko dívko pravím tobě vstaň(J5m) A ona z hloubi vzdychla ruměnec(J5m) se vracel do tváří jí po chvilce(J5m) povstala zdráva svěží růžová(J5m) a děla jen Kde jsem Já sladce tak(J5m) jsem spala kdo mne ze sna probudil(J5m) ty Václave Ne Bůh to byl on sám(J5m) děl Václav v slasti usmívaje se(J5m) a ruku tiskna jí co kolem dav(J5m) se vrhal do prachu a Zázrak volal(J5f) Bůh velký zázrak tebou učinil(J5m) náš Václave ó díky tobě sláva(J5f) Tys mrtva byla drahá Květeno(J5m) on vzkřísil tebe Václav Václav náš(J5m) Ty Václave tak dívka plesala(J5m) ty dobrý milý jak ti děkovat(J5m) ach čím mám splatit tobě život svůj(J5m) A rdíc se cudně jako polní mák(J5m) šeptala tiše Tvá jsem Václave(J5m) tvá věčně celá srdcem životem(J5m) Ne mojí ne však boží dívko jsi(J5m) nebesům patřit máš děl Václav jemně(J5f) já odevzdávám jim ten poklad čistý(J5f) jak z boží ruky vyšel na náš svět(J5m) Co půjčilo nám nebe vracíme(J5m) mu zas ó budiž jeho drahá dál(J5m) Jsi jeho od těch dob ne naší už(J5m) jen modlitbou jsi s námi za nás pros(J5m) na křídlech svých s ní stoupej výš a výš(J5m) ty čistá vyvolená světice(J5m) A ona před něj zbožně poklekla(J5m) on na hlavu jí ruku položil(J5m) a křížem žehnal ji tu hlavu krásnou(J5f) však mrtvou od té doby pro ten svět(J5m) Ve zbožném tichu odmlčel se dav(J5m) a ztišila se celá příroda(J5m) jen slunce plálo jako oltář nebes(J5f) jak oltář velké slavné oběti(J5m) za dobrý lid a za smír jeho s nebem(J5f) A prostřed davu dívka vracela(J5m) se v svatý Vyšehrad dnes naposled(J5m) své stádo vedouc zítra nebude(J5m) již pást své ovce ve zdech klášterních(J5m) jen bude vzpomínati zašlých dob(J5m) a její vzpomínky a myšlenky(J5m) ty budou modlitbou jen jako ptáci(J5f) bělostní budou vylétati z prachu(J5f) a vznášeti se výš ó za nás pros(J5m) ty světice ty bílá lilie(J5m) a za křesťanský ten svůj český lid(J5m) A tak se brána za ní zavřela(J5m) a Václav nadzemsky se usmíval(J5m) a tiše kráčel k svému domovu(J5m) co Boleslav se bolně ve rty hryz(J5m) a šeptal žhavé slzy stíraje(J5m) Ty draze mně to splatíš Václave(J5m)

Patří do shluku

ovečka, ovce, pastýř, pastva, stádce, stádo, květena, pást, jehně, salaš

13. báseň z celkových 207

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HLÓČELA. (Karel Dostál-Lutinov)
  2. AŽ... (Karel Mašek)
  3. Lavičky. (Václav Šolc)
  4. DR. ALOIS RAŠÍN VRÁTIL SE DO LŮNA SVATÉ ŘÍMSKÉ CÍRKVE* (Josef Svatopluk Machar)
  5. Před selankou François Bouchera v Louvru. (Emanuel z Čenkova)
  6. POD LIPOU. (Augustin Eugen Mužík)
  7. SUPLIKA VŠECH VĚRNÝCH KATOLÍKŮ ČESKÉHO JAZYKA K PAPEŽI PIU X. (Josef Svatopluk Machar)
  8. 1. Stojí hora nad horou, (Rudolf Pokorný)
  9. ZIMNÍ VEČER V ELBASANU (Stanislav Kostka Neumann)
  10. DAR HYENY. (Sigismund Bouška)