ZIMNÍ VEČER V ELBASANU

Stanislav Kostka Neumann

Modrý večer shoustl trochou vlažné mlhy, jako kdyby zemi unikalo mléko z hrudi mateří: zakřiknuté hvězdy nesměle se chvějí, jako křehké květy, jimž se ani z rána rozpuk nezdaří. Od ohniště, v něž jsem zle i chtivě civěl, v žáru opékaje jako pečeni psí touhu, bolest, zášť, bezděčně jsem vyšel, pozměňuje místo, před vrata jsem vyšel zimomřivě skrčen v šedomodrý plášť. Před vrata jsem vyšel, zapadaje tiše do řídkého moku, jenž se za mnou zavřel jako klidný sen; prostoupil mne zcela, zježenou srst nitra rovnaje mi dlaní jako vata hebkou: byl jsem přemožen. Městem přetajemným na jezerním dně kdes pomalu se sunu jako brouk, jenž slídí – jako temný květ stanu, hlavu zdvihnu k dírkám báně mléčné, jimiž pronik’ by rád k velikému světlu štíhlý minaret.

Patří do shluku

ovečka, ovce, pastýř, pastva, stádce, stádo, květena, pást, jehně, salaš

195. báseň z celkových 207

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BRATRSTVÍ (Karel Dostál-Lutinov)
  2. BLUDNÁ OVCE (František Odvalil)
  3. Pastorale. (Antonín Sova)
  4. K SRDCI. (Karel Sabina)
  5. CESTA. (Jan Opolský)
  6. RESIGNACE. (Adolf Brabec)
  7. II. Ovčák. (Josef Kalus)
  8. 1. Stojí hora nad horou, (Rudolf Pokorný)
  9. ŠTĚDRÝ VEČER (Božena Benešová)
  10. HLÓČELA. (Karel Dostál-Lutinov)