Lebka.

Augustin Eugen Mužík

Kdys přítelova ruka divný dar mně podala – tu lebku, hrobu zmar. Kýs studios jí popsal každou kost, jak kolemjdoucí jmény čmárá most. Most tajemný, ten ode země most, jenž s mnohým srdcem živoucím zde srost. Jen prázdné oční důlky neživé se tměly v moře duchů mlživé. A holá ústa pevně sevřená requií hrozných četla písmena. „Čí jsi?“ tak lebce děl jsem jedenkrát, „teď tvá!“ tak lebku slyším šepotat. „Jsem to, čím bude také jednou tvá, čím láska, sláva, píseň ohnivá. Nuž, užij chvíle, okamžiku vděk, však na všem můj ucítíš polibek!“

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

337. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nocleh v lese. ( Ceyp z)
  2. Shledání. (Ladislav Quis)
  3. XXXVII. Stál v polích hřbitov osamělý – (Vítězslav Hálek)
  4. Mrtvá nevěsta. (Jan Neruda)
  5. Dítěcý hrob. (Karel Sudimír Šnajdr)
  6. III. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva! (Václav Šolc)
  7. Na hrubou lavici kles’ a vzdych’; (Josef Holý)
  8. II. Anglický hřbitůvek. (Antonín Klášterský)
  9. Matka. (Josef Svatopluk Machar)
  10. NAZVALI TU LÁSKU MOJÍ (František Šimeček)